Prokopské a Dalejské údolí

Prokopské a Dalejské údolí leží na jihozápadním okraji Prahy a tvoří severovýchodní výběžek Českého krasu. Prokopský a Dalejský potok se za milion let zařezaly do vápencového a diabasového podloží až do hloubky 70 metrů a odkryly tak kontinuální profil silurských a devonských hornin, který je mezinárodně uznávaným stratigrafickým referenčním bodem. Přírodní rezervace vyhlášená roku 1978 dnes zaujímá přes 170 hektarů a je součástí soustavy Natura 2000. Na tomto území roste přes 600 druhů cévnatých rostlin, z nichž desítky patří na červený seznam. Botanickými symboly lokality jsou třemdava bílá - jediný volně rostoucí zástupce čeledi routovitých v celé České republice - a koniklec luční český, endemický poddruh vázaný výhradně na Čechy.

Pro motýly je Prokopák zcela výjimečnou lokalitou: z druhů zaznamenaných v rezervaci figuruje přibližně třetina v červeném seznamu ohrožených bezobratlých. Klíčem k takové diverzitě je mozaika různých stanovišť. Vápencové svahy s mělkými rendzinami a jižní expozicí hostí stepní druhy - modráska vičencového vázaného na vičenec ligrus, okáče metlicového, jednu z posledních početných populací v ČR, nebo soumračníka skořicového na skalních výchozech. Diabasové Hemrovy skály na severním okraji mají jiné půdy i jinou vegetaci a přidávají další druhy. Prokopák je navíc jedním ze dvou míst v celé České republice, kde přežívá nesytka česká (Pennisetia bohemica) - vzácný noční motýl, endemit vázaný výhradně na naši zemi. Modrásek východní, drobný druh vázaný na stepní porosty, dnes v ČR prakticky přežívá jen v Prokopském a Radotínském údolí. Na sousedních Dívčích hradech byl v roce 2018 úspěšně reintrodukován modrásek vičencový; do roku 2022 tamní populace přesáhla tisíc dospělců.

Hlavní hrozbou pro stepní biotopy je zarůstání. Ve 20. století skončilo zemědělské využití okolní krajiny a mnohé stepní svahy začaly přirozeně zarůstat křovinami i invazním trnovníkem akátem. Akát je obzvlášť zákeřný: prostřednictvím hlízek fixujících vzdušný dusík mění chemismus půdy a vytváří podmínky pro nitrofilní byliny, které postupně vytlačují stepní společenstva. Od roku 2000 se na vybraných svazích vrátila řízená pastva stáda ovcí a koz. Spolu s pravidelným sečením a odstraňováním nepůvodních dřevin tvoří základ péče podle platného plánu ochrany. Je to práce zdánlivě skrytá, ale bez ní by vzácné druhy vázané na otevřenou krátkostébelnou vegetaci z Prokopáku postupně zmizely.