Šárecké údolí

Přírodní rezervace Divoká Šárka patří k nejstarším chráněným územím v Praze - vyhlášena byla již roku 1964. Leží v srdci Přírodního parku Šárka-Lysolaje, který s rozlohou přes tisíc hektarů tvoří pravděpodobně nejzachovalejší přírodní oblast celé Prahy. Geologicky je Šárka pravým opakem Prokopského údolí: místo vápenců tu dominují buližníky - extrémně tvrdé tmavé horniny proterozoického stáří, staré přibližně 600 milionů let. Šárecký potok se do nich zařízl epigeneticky, tedy tak, že si svůj tok zachoval i poté, co narážel na stále tvrdší podloží. Výsledkem jsou dramatické skalní soutěsky s kolmými stěnami - geomorfologicky zcela unikátní útvar v rámci Prahy. Kyselé, minerálně chudé půdy na buližnících formují jiná rostlinná společenstva než vápencové Prokopáku a právě tato odlišnost dělá z Šárky samostatnou přírodní hodnotu.

Pro motýly a hmyz obecně je klíčové, že Šárka nabízí jeden z nejostřejších mikroklimantických kontrastů v Praze: jižní a jihozápadní svahy Kozákovy a Šestákovy skály jsou rozpálené xerotermní stepi, zatímco severní stěny téhož skalního hřebene hostí chladnomilnou reliktní vegetaci kapradin a mechů - a to na vzdálenost pouhých několika desítek metrů. Výzkum z roku 2004 zde zdokumentoval přes 1 100 druhů motýlů, přičemž teplomilné druhy se soustřeďují právě na výslunné skalní stepi. Pozoruhodná je i vazba zdejší biodiverzity na lidskou historii: na Kozákově skále stálo slovanské hradiště z 7.–9. století, dnes národní kulturní památka. Nutrienty z dávného osídlení obohacovaly půdu po staletí a vytvořily podmínky pro druhy jako modřenec tenkokvětý nebo středoevropský endemit violka trojbarevná skalní, které by na holém buližníku jinak nerostly. Křivatec český pravý, silně ohrožený středoevropský endemit kvetoucí v březnu před olistěním stromů, zde tvoří jednu z mála stabilních pražských populací.

Šárka čelí dvěma protichůdným tlakům zároveň. Ročně ji navštíví přes 1,2 milionu lidí - je to nejfrekventovanější přírodní rezervace v Praze - a intenzivní rekreace, zejména jízda na horských kolech mimo cesty, poškozuje skalní stepi a způsobuje erozi. Zároveň xerotermní trávníky, které přežily tisíce let díky pastvě a tradičnímu hospodaření, od 50. let 20. století rychle zarůstají. Invazní trnovník akát dnes tvoří třetinu lesní plochy rezervace a agresivně potlačuje původní dub zimní. Management proto zahrnuje pravidelnou pastu ovcí a koz na skalních plošinách, letní sečení trávníků s ponecháním části porostu neposekaného pro hmyz a průběžné kácení akátu - práce, která nikdy nekončí.