Výzkum motýlů
Monitoring motýlů
Sledování motýlů v čase je jedním ze základních nástrojů, jak zjistit, zda určitý druh v krajině přibývá, ubývá, nebo mizí. Nejde o náhodná pozorování, ale o standardizovanou metodu, která se stejným způsobem opakuje rok co rok - a právě díky tomu z ní vzniknou data, kterým je možné důvěřovat.
Jak monitoring funguje
Nejrozšířenější metodou je takzvaná transektová procházka (v angličtině „Pollard walk“), kterou v roce 1973 ve Velké Británii vytvořil ekolog Ernie Pollard. Pozorovatel opakovaně chodí po pevně stanovené trase - transektu - a zaznamenává všechny motýly, které uvidí v pomyslném prostoru několik metrů před sebou a kolem sebe.
Transekt je obvykle dlouhý okolo jednoho kilometru a je rozdělený na kratší úseky podle typu prostředí, kterým prochází (louka, lesní okraj, mez a podobně). Ideálně se chodí jednou týdně po celou dobu letové sezóny, a to jen za vhodného počasí - dostatečně teplo, minimum větru a v centrální části dne, kdy jsou motýli nejaktivnější.
Právě pravidelnost je klíčová. Jednorázová návštěva lokality řekne jen to, kolik motýlů tam bylo vidět ten den. Až dlouhá řada srovnatelných procházek ze stejné trasy, opakovaná rok za rokem, umožňuje odlišit skutečnou změnu populace od běžného kolísání počasí, sezóny nebo náhody.
Data z transektů se sčítají a porovnávají v čase - na úrovni jedné lokality, regionu i celé Evropy. Tak vznikají dlouhodobé trendy početnosti jednotlivých druhů, které se dále využívají při hodnocení stavu přírody i při tvorbě ochranářské a zemědělské politiky.
Vědecké studie zároveň upozorňují, že žádná metoda není dokonalá - pravděpodobnost, že pozorovatel motýla při transektu skutečně zaznamená, se liší druh od druhu a závisí i na typu prostředí. I tak zůstává transektová metoda podle stejných studií spolehlivým nástrojem pro sledování dlouhodobých trendů, i když přesný odhad celkové početnosti populace je náročnější.
Monitoring v Česku
V České republice koordinuje standardizovaný transektový monitoring denních motýlů Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR). Vedle něj probíhá i druhý program - síťové mapování denních motýlů, které místo pravidelných procházek po stejné trase sleduje rozšíření druhů napříč celým územím země.
Oba přístupy se doplňují: transektový monitoring ukazuje, jak se v čase mění početnost druhů na konkrétních lokalitách, zatímco síťové mapování dává celkový obraz o tom, kde se jednotlivé druhy v Česku vůbec vyskytují.
Sběr dat o motýlech v Česku má i delší historii - mapování a ochranu motýlů České republiky původně v roce 1992 rozběhla Společnost pro ochranu motýlů (SOM). Vzniklou databázi dnes spravuje Entomologický ústav Biologického centra Akademie věd ČR ve spolupráci s AOPK ČR.
Příklad ze světa
Nejdéle běžícím a nejznámějším příkladem je britský UK Butterfly Monitoring Scheme (UKBMS), který vznikl v roce 1976 - tedy jen pár let po tom, co Ernie Pollard svou metodu popsal. V roce 2015 program dosáhl 40 let nepřetržitých dat, což z něj dělá jeden z nejdelších standardizovaných monitoringů hmyzu na světě.
Podobné národní programy dnes běží v řadě evropských zemí a jejich data se propojují do celoevropské sítě monitoringu motýlů (eBMS). Díky tomu lze sestavovat souhrnné ukazatele přesahující hranice jednotlivých států.
Jedním z nich je Evropský indikátor motýlů luk a pastvin, který kombinuje transektová data ze 16 evropských zemí. Podle něj početnost lučních motýlů v Evropě od roku 1990 klesla přibližně o 39 %. Je to konkrétní příklad toho, jak se týdenní procházky dobrovolníků po lokálních transektech postupně skládají v důkazy, které ovlivňují evropskou ochranářskou i zemědělskou politiku.
Zajímavosti a fakta
- Metodu transektových procházek vytvořil britský ekolog Ernie Pollard v roce 1973 - proto se jí dodnes anglicky říká „Pollard walk“.
- Britský monitoring UKBMS, který na Pollardovu metodu navázal v roce 1976, dosáhl v roce 2015 40 let nepřetržitých dat.
- Podle vědecké studie se šance, že pozorovatel motýla na transektu skutečně zaznamená, u některých druhů pohybuje jen kolem 10 %, u jiných přes 95 % - přestože jde o naprosto stejnou standardizovanou metodu.
- Jiná analýza stejné metody odhadla, že běžně unikne pozorování zhruba třetina motýlů přítomných v počítaném prostoru, u nejhůře pozorovatelných druhů to může být až tři čtvrtiny jedinců.
- Navzdory tomu zůstává transektová metoda podle stejných studií spolehlivým nástrojem pro sledování dlouhodobých trendů početnosti - nejde totiž o dokonalé sčítání všech jedinců, ale o srovnatelný ukazatel, který se rok od roku měří stejným způsobem.