Výzkum motýlů
Reintrodukce
Když motýl z lokality úplně zmizí, jeho návrat nikdy není jen o vysazení pár jedinců. V Praze jsou rovnou dva takové příběhy - jeden už úspěšně dokončený, druhý stále rozpracovaný - a oba ukazují, co všechno musí sedět, aby se reintrodukce podařila.
Co reintrodukci předchází
Reintrodukce znamená záměrné navrácení druhu na lokalitu, kde už dříve vyhynul. Než se ale na místo vrátí jediný motýl, musí být jasné, proč vlastně zmizel - obvykle jde o ztrátu nebo zhoršení stanoviště, typicky kvůli ukončení pastvy či kosení a následnému zarůstání stepních a lučních strání křovinami.
Teprve poté, co se podaří stanoviště obnovit do stavu, který druh znovu snese, dává smysl uvažovat o samotném navrácení motýlů - ať už odchytem a přesunem jedinců z jiné populace, nebo odchovem v zajetí (viz Odchyt motýlů). Bez tohoto pořadí kroků reintrodukce obvykle selže, protože motýli by na nevhodné stanoviště znovu nenavázali.
Reintrodukce funguje tam, kde se podařilo najít a odstranit skutečnou příčinu vymizení a kde v okolí zůstává dost vhodného prostředí, aby se nová populace mohla sama šířit. Nefunguje tam, kde příčina úbytku (např. další zástavba, znečištění nebo přetrvávající nevhodný způsob péče o krajinu) zůstává nevyřešená.
Dva pražské příběhy
Modrásek vičencový (Polyommatus thersites) v Praze vyhynul v roce 2004. O třináct let později obnovili entomologové z Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity společně s hlavním městem Prahou vhodné stanoviště na bývalé zemědělské půdě u Dívčích hradů v oblasti Prokopského údolí - místo, kde roste vičenec (Onobrychis viciifolia a O. arenaria), živná rostlina housenek tohoto druhu.
První motýli sem byli vysazeni v roce 2018 a už do konce léta 2019 tu žily stovky jedinců. Dnes je Prokopské údolí jediným místem v Praze, kde lze modráska vičencového znovu vidět - hlavní hrozbou pro jeho přežití zůstává kosení stepních strání v nevhodnou dobu a přílišná intenzita pastvy.
Druhým, zatím nedokončeným příběhem je okáč skalní (Chazara briseis) - jeden z nejohroženějších motýlů v Česku. Po roce 2010 přežíval v celé zemi už jen na jediné lokalitě, kopci Raná v Českém středohoří. Díky cílené péči o stanoviště a záchrannému odchovu se ho odtud podařilo vrátit i na další kopce Českého středohoří.
Nyní probíhají pokusy o návrat okáče skalního i do Prahy a Českého krasu - konkrétně do Prokopského a Radotínského údolí. S obnovou tamních stepních strání pomáhá i iniciativa Pražská pastvina, která se snaží vrátit na pražské louky a stepi pastvu jako způsob péče, bez kterého by se stanoviště pro okáče znovu zarostla.
Příklad ze světa
Klasickým světovým příkladem je britský modrásek Maculinea (Phengaris) arion, kterému jsem se podrobněji věnoval v článku o odchytu motýlů. Ve Velké Británii vyhynul v roce 1979, protože housenky jsou životně závislé na konkrétním druhu mravence, jehož mraveniště kvůli omezení pastvy přestala mít vhodnou teplotu.
Teprve po odhalení a odstranění skutečné příčiny mohl v letech 1983–1985 začít návrat druhu odchytem jedinců ve Švédsku - stejný princip, jaký dnes platí i pro pražské reintrodukce: napřed opravit stanoviště, až pak vracet motýly.
Zajímavosti a fakta
- Modrásek vičencový byl v Praze 13 let nezvěstný - mezi vyhynutím v roce 2004 a prvním vysazením v roce 2018.
- Za jedno léto (2019) se v Dívčích hradech z prvních vysazených jedinců stala populace čítající stovky motýlů.
- Okáč skalní přežíval po roce 2010 v celém Česku jen na jediném kopci - Raná v Českém středohoří.
- Návrat okáče skalního do Prahy je propojený s iniciativou Pražská pastvina, která do města vrací pastvu jako nástroj péče o stepní lokality.